Typy lodí

   Tvar lodí i materiál, z kterého jsou zhotovovány, prodělal ve svém vývoji velké změny. Ani dnes se tento vývoj nezastavil. Stačí se podívat na tvary slalomových a sjezdových lodí, které se rok co rok něčím liší, stejně jako se mění materiál. Vývoj také jasně odlišil tvary rychlostní a tvary slalomové. I turistické lodě se v současné době svými tvary přibližují stále více tvarům slalomových lodí. Je to způsobeno změněnými požadavky na turistickou loď. Každým rokem totiž stavbou přehrad zmizí některé úseky řek a vodáci turisté se stále více uchylují na horní toky řek. Horní úseky řek však bývají prudší, peřejnaté, klikatější, často sjízdné jen za jarní vody a období dešťů. A tak s těmito změnami dochází i ke změně tvarů turistických lodí.

   Při stavbě lodí se dnes již většinou upouští od klasických materiálů, jakými jsou dřevo, dřevěné dýhy, kombinace dřeva a plátna, Stále se vyrábí sklolaminátové lodě, ale i ty nahrazují už plasty.

ZÁKLADNÍ VLASTNOSTÍ LODÍ

   Tvar lodí není určován módou jako např. odívání, ale vychází přímo z požadovaných vlastností, které má loď mít. Už pouhým pohledem na loď pozná zkušený vodák vlastnosti, které asi loď má, aniž by loď sám vyzkoušel.

   U každé lodě se hodnotí tři základní vlastnosti: rychlost, obratnost a stabilita. Tyto vlastnosti určuje tvar lodi. Tvar lodi je dán délkou a šířkou lodi a jejím podélným a příčným profilem (viz obr. 4). Pro rychlou loď je nejvhodnější takový příčný profil, který klade co nejmenší čelný odpor, tzv. V - profil. Pro obratnou lodě zase příčný profil, který má co nejmenší odpor při pohybech do stran. Takovým profilem je tzv. U - profil lodě. Čím je kýl rovnější, tím je loď rychlejší, čím je prohnutější, tím je loď obratnější, ale pomalejší.

   Z obrázku je vidět, že rychlost, obratnost a stabilita si často vzájemně odporují, že pro konečné vlastnosti a tím i tvar je rozhodující použití lodě. Každá loď by měla mít takové vlastnosti, které nejlépe vyhovuji těm činnostem, pro které se loď používá. Z toho vyplývá i tvarová odlišnost lodí rychlostních, slalomových a turistických (viz obr. 5).

NEJČASTĚJI POUŽÍVANĚ TYPY LODÍ

Podívejme se nyní na jednotlivé typy lodí, které se dnes nejčastěji používají pro vodní turistiku, kanoistiku a veslování.

PRAMICE

   Dnes můžeme těžko přesně říci, jak došlo ke vzniku pramice. Na vznik tohoto plavidla můžeme usuzovat z jeho samotného názvu. Několik klád svázaných houžví nebo sbitých skolky tvořilo pramen a z pramene se těsným seřazením otesaných kmenů, později prken, vytvořila pramice. Tak nějak vznikla jedna z nejpoužívanějších lodí u nás. Pro turistiku se začala pramice používat po první světové válce. Kutilové si tehdy pro svou potřebu upravily rybářskou pramici. Místo vesel začínají k pohonu používat pádel, pro jízdu v peřejích si pokrývají příď krytem s vlnolamem a zvyšují si í boky na zádí. Vzniká tak v té době nejlevnější, velmi pevné a bezpečné plavidlo, ojedinělé kanoistické plavidlo na světě vůbec.

   Pramice výborně slouží pro kolektivní výcvik pádlování i ovládání lodi, pro putovní tábory dětí. Její nevýhodou je poměrně velká váha, která při nutnosti častého přenášení na jezech působí značné potíže. Tato nevýhoda se však dá odstranit využitím jiných materiálů při její výrobě (např. skelných laminátů, vodovzdorné překližky atd). Je nejvhodnější pro začátečníky.

KANOE

   Loď opředená romantikou je výtvorem původních obyvatel Ameriky. Kánoe sehrála významnou úlohu při kolonizaci Severní Ameriky a stala se symbolem dovednosti a umu severoamerických Indiánů i jejich odkazem ostatním národům světa.

   Kostru kánoe vyráběli severoameričtí Indiáni z cedrového dřeva a k jejímu krytí užívali březovou kůru, kterou navzájem spojovali prošitím tenkými cedrovými kořínky, někdy také řemínky. Otvory vzniklé sešitím jednotlivých plátů kůry utěsňovali pryskyřicí. Výrobou se zabýval celý kmen. Stavba lodě byla záležitostí mužů, sešití jednotlivých částí kůry byla práce žen. Kanoe sloužily převážně k lovu zvěre a ryb, ale bylo jich také používáno jako plavidel válečných. Často byly používány i kánoe více-místné, které sloužily jako lodě válečné.

   Kdy pronikla kánoe do Evropy, není přesně zjištěno. První zmínky o ní jsou z Anglie z devatenáctého století. Zde byla kánoe využívána na krátké výlety a vyjížďky. V roce 1866 je založen v Anglii první kanoistický sportovní klub v Evropě.

   U nás se první kanadská kánoe objevuje roku 1875. Vlastnil ji roudnický lékárník Ferdinand Zinke, který ji odkoupil od anglických obchodníků se závodními koňmi. Další kanadské kánoe se objevují až roku 1910 v Praze. Bylo to šest kánoí, které dal přivézt z Kanady jako vzor našim loďařům J. R. Ořovský. Obliba těchto lodí u nás rychle vzrůstá a v roce 1913 je založen Český svaz kanoistů.

   Kánoe patří dosud k nejoblíbenějším plavidlům a počet zájemců o tento typ lodě stále vzrůstá. V prodeji je celá řada typů s různými prodejními názvy např. Vydra, Radbuza, Tučňák, Ver-tex T-2, Canadians, DK 420, LK 530 atd. Používají se buď otevřené nebo zakryté. Sedí se na rovných či šikmých sedačkách.

KAJAK

   Kajak je spjat s eskymáckou kulturou, podobný typ plavidla nenalezneme nikde jinde než u kmenů obývajících ostrovy a pobřeží arktických moří. Původní eskymácký kajak byl tvořen z velrybích kostí a dřeva. Kostra, která tak vznikla, se potahovala kůží tuleňů a mrožů. Charakteristická pro tento kajak byla zcela zakrytá horní část kromě otvoru (kokpitu), kde seděl jezdec. Člun byl poháněn na rozdíl od všech primitivních plavidel dvoustranným (dvoulistým) pádlem. Eskymácký kajak byl vždy pouze jednomístný, používaný výhradně muži. V řeči Eskymáků se proto kajak nazývá mužský člun. Eskymáci dovedli tyto čluny velmi dobře ovládat a dovedli se na nich obracet tělem do vody, znovu nad vodu a pokračovat v jízdě. Dodnes se podobnému obratu říká eskymácký obrat.

   V Evropě se setkáváme s kajakem až v devatenáctém století v Anglii.1 Je zde stavěn na způsob veslařských lodí a jeho celkový tvar je podobný lodím veslařským. Z původního lehkého, obratného a rychlého člunu se tak stává nevhodnou úpravou těžká a neobratná loď. Proti veslařským lodím má však jednu velkou výhodu. Jezdec nesedl při jízdě zády ke směru jízdy, ale čelem. To mu umožňuje sledovat krajinu i řeku před sebou. To byl hlavní důvod, proč se kajak rozšířil i do jiných zemí. Velkou zásluhu na popularizaci tohoto plavidla má Skot Mac Gregor, který na kajaku nazvaném podle románu Waltra Scotta - Rou Roy projel mnoho řek západní Evropy. První kajak u nás plul roku 1887 z Budějovic do Děčína. Tuto trať absolvoval anglický žurnalista Ritharin-Knowles.

   Dalším mezníkem ve vývoji kajaku je rok 1905, kdy mnichovský student Heurich zkonstruoval prvý skládací kajak. Ten umožnil svými vlastnostmi sjíždět i rychle tekoucí horské řeky a získal brzy značnou oblibu. Další zdokonalení kajaku přinesly skelné lamináty. Tento nový materiál umožnil stavět lehké, pevné a obratné lodě, schopné sjíždět i ty nejtěžší úseky řek. Dnes se také přechází k platům. V obchodě je možné koupit kajak Vertex Ki, Vertex team K2, Canyon 400, Junior - 300, Treska, Rodea atd. V dnešních dnech se dává kajku přednost před kánoí, pro jeho rychlost a obratnost. Sedí se na sedačkách, která je upevněna na zemi, takže se v kajaku sedí většinou s nohama mírně nataženýma a zapřenýma o zarážky.

GUMOVÉ ČLUNY

Myšlenka překonávat vodní toky pomocí vzduchem nafouknutých měchů sahá hluboko do historie. Už asyršti bojovníci využívali k tomuto účelu nafouknutých měchů, jak o tom svědčí např. basreliéf v Ninive, hlavním městě Asýrie. Postupem času se tyto měchy vyvinuly až v dnešní nafukovací čluny. Dříve nafukovací čluny sloužily převážně k vojenským účelům. Dnes však jsou rozšířeny i ve sféře civilní, hlavně při vodní turistice a rekreaci obyvatelstva. Velkou předností nafukovacích člunů je jejich skladnost, váha a nenáročný transport.

   Jízdní vlastnosti jsou poněkud horší než u lodí z klasických materiálů (způsobuje to hlavně deformace tvaru gumových člunů proudem vody při jízdě). Je však třeba říci, že na gumových člunech byly sjety nejdivočejší vodní toky, které jsou pro jiné lodě prakticky nesjízdné. Tvary gumových člunů, které jsou k dostání v obchodech, jsou různé. Od klasických oválných tvarů až po tvar kajakový. N. p. Gumotex vyrábí oválné čluny Racek IV a Leon I a čluny kajako-vého typu Šíp, Šíp I, Delfín V atd...

PÁDLA

Tak Jako se liší člun rychlostního závodníka od člunu slalomáře, tak rozdílná jsou i pádla rychlostní a slalomová. Rychlostní lodě mají kýl a rychlostní pádla dlouhý řapík táhnoucí se skoro celým listem (viz obr. 10). Rapík slouží k tomu, aby vedl pádlo vodou rovně a pevně. Slalomář naproti tomu potřebuje mít pádlo pohyblivé, aby mohl rychle a beze ztrát provádět řídicí pohyby. Řapík při řídicích pohybech vadí a brzdí, protože se za ním tvoří víry. Pádlo slalomáře je proto zcela ploché. Rozdíl je i ve tvaru listu (viz obr. 10]. Slalomové pádlo musí být pevnější než rychlostní a musí mít lepší kování na konci listu. V obchodech jsou k dostání také pádla turistická, která jsou kompromisem mezi pádlem slalomovým a rychlostním.

Kajakářská slalomová pádla se od rychlostních moc neliší. Jsou jen bytelnější, hlavně v listě a mají lepší kování. Listy kajakářských pádel jsou vzájemně o 90° natočené. Podle toho, na kterou stranu je list natočen, rozeznáváme pádla pravá a levá. Je jedno, na který typ si zvykneme, na techniku jízdy to nemá vliv.