Historie oddílu
Sokol v Praze i Sokol v Brně byl založen v roce 1862. V letošním roce tedy naše jednota slaví 150 let svého trvání. Jak to souvisí s naší současností? Kdyby nebylo Sokola Brno I, nebylo by na přehradě ani Sokolské koupaliště a sokolská chata, nebyla by loděnice. Neměl by kde vzniknout vodácký oddíl, jehož jste nyní členy. Asi bychom všichni chodili na Káčata (loděnici KČT v Komíně), nebo někam jinam ke Svratce. Jak to tedy na přehradě začalo ?
V době, kdy naše jednota po výstavbě stadionu a tělocvičen na Kounicově ulici zápasila s 10 miliony dluhů, se středem zájmu celého Brna stala výstavba přehrady na Svratce nedaleko Kníniček. Na podzim roku 1933 uskutečnila skupina sokolských činovníků první obhlídku pozemků, kde by mohlo být vybudováno sokolské koupaliště. V čele této akce byl a mnoho let zůstal kdysi náčelník, později starosta jednoty bratr Josef Zezula. Již tehdy rozeznal a pochopil, že další vzestup naší jednoty není “bez vody” možný, že už jen cvičiště a tělocvična nestačí, že je třeba pamatovat i na vodní sporty, na táboření a osady a tím udržovat krok s pokrokem doby. V říjnu 1937 bylo cvičitelským sborem výboru doporučeno zakoupení vhodného pozemku v katastrálním území Kníničky, který byl začátkem roku 1938 zaknihován jako majetek naší jednoty. Projekt celého areálu zpracoval Ing.arch. Babánek.
14. května 1939 byly na přehradě zahájeny sokolské brigády, které byly přerušeny až rozpuštěním jednoty a zabavením sokolského majetku nacisty v dubnu 1941.
Na jaře 1946 byly práce na výstavbě areálu sokolského koupaliště obnoveny. Vzpomínám si již jen na dobu po roce 1945, kdy jsme chodili hodinku pěšky kolem řeky od tramvaje ze Žabovřesk a po schodech nad hráz přehrady, abychom věnovali svůj volný čas budování krásného sportovního a rekreačního areálu. Nedaleko malé stavební boudy, kde se skladovalo nářadí a vařily polévky pro brigádníky, brzy vyrostla přízemní dřevěná chata - vlastně barák vojenského lágru, který poskytoval zpočátku jen nejnutnější přístřeší. Později se tam zbudovala kuchyně, jídelna a několik pokojů a také krásná dřevem obložená zasklená veranda - krásná vyhlídka. Byla tam ohromná parta lidí, kteří postupně vybudovali terasu před chatou, terasu na opalování před garážemi, základy pro velkou loděnici, srovnali plochy pro volejbalová hřiště, zasázeli a zalévali topoly za chatou i březový háj, který areál chrání od západu.
Sokolské “koupaliště” s jeho vysokým skokanským můstkem bylo jakousi oázou, kde se bývalí členové Sokola Brno I scházeli delší dobu i v době komunistického režimu, kdy už Sokol fakticky neexistoval. Tehdejší výbor tělovýchovné jednoty Spartak Závodu Jana Švermy hledal někoho, kdo by se o chátrající areál a chatu aspoň trochu staral. Několik lidí se našlo v Odboru turistiky TJ Spartak ZJŠ, kde byl nějakou dobu schovaní i činovníci Junáka. O tom svědčí i několik prvních listů naší oddílové kroniky o činnosti v roce 1958: O dorostencích na jarním srazu turistů na Pálavě, list z cesty po Vltavě, konané o prázdninách pod vedením Montyho – MUDr.Josefa Feita a několik fotek z Mikulášského mumraje, konaného v jídelně chaty. Stav hřiště nad loděnicí koncem roku dokumentují fotky nástupu účastníků po mikulášské.. Tato část kroniky končí výletem 25. ledna 1959 ze Soběšic do Obřan.
Na jaře 1959 se domluvila skupinka bývalých vodáků, že je třeba učinit kroky k řádnému organizování činnosti. Mezi iniciátory byli : patolog MUDr. Josef Feit, zvaný Monty, který měl “pod palcem” dvě pramice, dvě otevřené žebrové cestovní kanoe (délka 5,20 m), dva oddílové a jeden vlastní plátěný skládací kajak. Druhým byl lesák – ing. Jaroslav Popelka, majitel skládacího kajaku, třetím byl ing. Jaroslav Medek, majitel žebrové kánoe s nízkými borty a aby se to nepletlo, doplnil jsem to já – Jaroslav Nešpor, mladý učitel tělocviku, který polepil papírem dřevěnou kostru amatérského dvojkajaku – mimochodem strašně úzkého, vratkého a pro řeku nezpůsobilého. Monty měl v té době kvůli své skautské minulosti a nedávné činnosti nějaké potíže s STB a tak se v oddílových seznamech a funkcích neobjevoval. Začátky to byly skromné a “na divoké vodě velmi divoké”, ale o to dobrodružnější.
Nejaktivnější byl Jarda Popelka, který toho o vodě věděl asi nejvíc. Koncem roku 1960 nás bylo v oddíle již dvacet, z toho 15 aktivních, přes zimu 1960-61 jsme postavili 7 nových žebrových kanoí z tehdy slalomových kopyt typu Nyč a Valenta-Stach a od jara se jezdilo naplno.
To Sokolské (nejen koupaliště) se na nás vodácích dost podepsalo. Peřeje Vltavy pod Lipnem – slalomovou i sjezdovou trať MS - jsme poprvé sjeli v létě 1967. V tom historickém osmašedesátém jsme navrhli na valné hromadě jednoty navrácení názvu TJ Sokol Zbrojovka Brno I, nebo dokonce historického názvu Sokol Brno I. Přidali se zástupci mnoha oddílů – atleti, basketbalisti, gymnasté, volejbalisti, šermíři a řada dalších, ale v období politické normalizace byl i jen název Sokol nežádoucí. Tehdy byl přijat protinávrh (prý o jeden hlas) – z názvu vypadl Spartak ZJŠ a jednota se přejmenovala na TJ Zbrojovka Brno. Další dva roky byly bouřlivější než známé Čerťáky. Na nápravu jsme čekali a na vodu jezdili dalších 21 let, ale o tom snad při nějaké jiné příležitosti.
Jarda Nešpor