Klasifikace vodácké obtížnosti

Pro účely vodní turistiky se sjízdné úseky toků řek hodnotí stupněm obtížnosti, který se zapisuje níže uvedenými zkratkami. V České republice a okolí) se používá tzv. alpský systém, který se mírně liší od systému, který se organizace American Whitewater se nezapočítávají ojedinělé krátké překážky, které lze překonat jinak (přenést), jako typicky jezy. Pokud na daném úseku významně převládá obtížnost nižší, jen s několika těžšími úseky, je možno uvést nižší stupeň obtížnosti odpovídající většině toku a stupeň těžších úseků uvést za něj do závorky. Pokud se v úseku obtížnost často střídá, takže není účelné rozdělit hodnocení na kratší úseky podle jednotlivých obtížností, uvádí se rozmezí stupňů oddělené pomlčkou, nejprve nižší, poté vyšší.

Obtížnost vodního toku je velmi závislá na vodním stavu (průtoku). Stupeň obtížnosti se obvykle uvádí pro průtok, který je pro danou řeku typický v její vodácké sezóně, což velmi často odpovídá stavům těsně nad minimem sjízdnosti. Za vyššího stavu obtížnost vzrůstá, často i o několik stupňů nebo za hranici sjízdnosti. Za extrémně vysokých stavů může obtížnost splutí opět klesat, přestože nebezpečí pohybu na řece nadále roste.

Proudící voda

Označuje se zkratkou ZW (z německého Zahmwasser, tj. „mírná voda“). V novější literatuře se tato kategorie často již nijak nedělí s odůvodněním, že obtížnost všech stupňů proudící vody je v podstatě stejná. Značná část autorů se ovšem drží starého systému a proudící vodu dělí do tří stupňů, neboť toto nese podstatnou informaci například pro odvození rychlosti plavby.

označení : ZW A ; charakteristika : stojatá nebo slabě proudící voda, max rychlost 4 km/h ; vhodná plavidla : plachetnice, veslice ; příklad : přehrady apod.
označení : ZW B ; charakteristika : mírně proudící voda, rychlost chůze (okolo 5 km/h) ; vhodná plavidla : veslice, otevřené kanoe ; příklad : Lužnice z Dobronic
označení : ZW C ; charakteristika : tekoucí voda, rychlost přesahuje 6 km/h, proud je souvislý, netvoří vlny, ale za překážkami se mohou tvořit zpětné proudy ; vhodná plavidla : otevřené kanoe, sportovní pramice ; příklad : Berounka
 
ZW nevyžaduje větší vodácké dovednosti nežli v případě potřeby být schopen včas přistát před překážkou, popř. uhnout z plavební dráhy. Znalost plavání není nutná, ale neplavci by měli být vybaveni plovací vestou. Ta je v některých případech vhodná i pro dobré plavce, např. při velké vzdálenosti ke břehu na širých vodních plochách.


Divoká voda

Označuje se zkratkou WW (z německého Wildwasser, tj. „divoká voda“) a římskými číslicemi se rozlišují stupně:

WW  I charakteristika : lehké peřeje nebo meandry vhodné pro : mírně pokročilé vhodná loď : otevřená kanoe, sportovní pramice minimální vybavení : plovací vesta příklad : Vltava kolem Dívčího kamene
WW II charakteristika : mírně těžké peřeje, praktická hranice sjízdnosti pro otevřenou loď vhodné pro : zkušené vhodná loď : kajak, (polo)uzavřená kanoe, malé nafukovací lodě minimální vybavení : plovací vesta, helma příklad : Svratka v úseku Doubravník—Borač
WW III charakteristika : těžké peřeje s vysokými nepravidelnými vlnami, obtížná rozhraní, malé válce, nelze vždy snadno určit optimální trasu vhodné pro : sehraná posádka vhodná loď : zavřené lodě, samovylévací nafukovací kajaky nebo kanoe, malé rafty minimální vybavení : plovací vesta, helma, házecí pytlík příklad : Otava z Čeňkovy pily
WW IV charakteristika : velmi těžké peřeje, vlny s hřebeny (zabaláky), válce, víry a velké karfioly, obtížná samozáchrana, trať by měla být známa předem vhodné pro : yzicky zdatné zkušené posádky v navzájem se jistící skupině vhodná loď : zavřené lodě, nafukovací kanoe pro těžký terén, rafty minimální vybavení : plovací vesta pro těžký terén, helma, házecí pytlík, zdravotnické vybavení příklad : některé úseky peřejí na Vltavě mezi Lipnem I a II
WW V charakteristika : extrémně těžké peřeje, zabaláky, těžké válce, spodní proudy, skoky, omezené možnosti samozáchrany, nutná prohlídka a detailní znalost průjezdu tratí vhodné pro : výjimečně zdatné a sehrané skupiny, jištění ze břehu vhodná loď : zavřené lodě, velké rafty minimální vybavení : plovací vesta pro těžký terén, helma, házecí pytlík, zdravotnické vybavení příklad : Labe — kaskáda ve Vrchlabí
WW VI charakteristika : hranice sjízdnosti, nejtěžší podoba všech možných překážek vhodné pro : týmy speciálně sestavené a trénující za účelem splutí daného úseku vhodná loď : lodě speciálních konstrukcí dle podmínek daného úseku minimální vybavení : nejlepší dostupné vybavení dle podmínek daného úseku příklad : vodopády na Mumlavě

(Doporučení v této tabulce jsou pouze orientační, podmínky v rámci jednoho stupně se mohou velmi lišit, například podle velikosti toku.)

V současnosti se často používá doplňující označení znaménky plus a minus uváděnými za číslem stupně, kdy toto značí obtížnost přesahující průměr ve své kategorii, resp. obtížnost nižší než průměr.

Nesjízdné úseky toků, obvykle jen jednotlivé překážky, se označují křížkem nebo v textu písmenem X.

Vzhledem k vývoji nových materiálů, konstrukcí lodí a dalších pomůcek se náhled na hodnocení jednotlivých toků postupem času mění. Je proto možné, že stejný úsek bude v novější literatuře hodnocen nižším stupněm nežli v literatuře starší, zejména pokud jde o místa dříve považovaná za nesjízdná. Ale mění se i jednotlivé toky, a to jak přirozenou cestou, tak především zásahy člověka.

Odlišnosti „Mezinárodní stupnice obtížnosti řek“ oproti alpskému systému

První stupeň Class I Rapids („Třída I peřeje“) je z hlediska obtížnosti chápán de facto jako ZW, není zde požadavek na ovládání lodi. Charakteristikou jsou mělčiny a malé vlnky.

Class II Rapids: Novice („Třída II peřeje: začátečníci“) odpovídá popisem WW I. Nadprůměrnou obtížnost lze označit Class II+.

Class III: Intermediate („Třída III: mírně pokročilí“) zahrnuje některé prvky WW III jako nepravidelné vlny, ale připouští ještě plavbu otevřených pevných lodí, byť s rizikem. Mírou obtížnosti odpovídá nanejvýše WW II+. Lze použít značení Class III- i Class III+.

Class IV: Advanced („Třída IV: pokročilí“) již vyžaduje velmi dobré ovládání lodi a jmenuje rizika odpovídající WW IV. Značení Class IV- by odpovídalo WW III+, Class IV+ koresponduje s WW IV až WW IV+.

Class 5: Expert („Třída 5: experti“) se dělí na více úrovní označovaných číslem za tečkou, které pokrývají interval od WW V- do WW VI. Nejjednodušší je 5.0, potom 5.1, 5.2 a zatím nejvýše 5.3, přestože počet úrovní je teoreticky neomezený. Rozdíl v obtížnosti mezi po sobě následujícími úrovněmi by měl být stejný, tj. rozdíl mezi Class IV a Class 5.0 je stejně velký jako mezi Class 5.0 a Class 5.1 atd.

Class VI: Extreme and Exploratory Rapids („Třída VI: extrémní a expediční peřeje“) popisuje toky, které většinou ještě nebyly spluty, a představují maximální riziko, často s nemožností záchrany. Pokud se začnou jezdit častěji, jsou přehodnoceny jako Class 5.

Celkově je tato stupnice zaměřena spíše na míru rizika pohybu na řece nežli na obtížnost splutí. Tomu odpovídá i zahrnutí dalších faktorů, jako dostupnost koryta apod. Proto je přirovnání ke stupňům podle alpského systému jenom velmi přibližné.